Znala jsem jednu dívku. Milovala život. Často se smála. Věřila. Těšily ji malé radosti dne. Uměla se modlit jako dítě - prostě, upřímně a se slepou důvěrou. Dělala radost druhým. Hrála si. Učila se s potěšením. Pomáhala ochotně a všem. Neočekávala.…
A vrátil se k lišce.„Sbohem...,“ řekl.„Sbohem,“ řekla liška. „Tady je to mé tajemství, úplně prostinké: správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.“„Co je důležité, je očím neviditelné,“ opakoval malý princ, aby si to zapamatoval…