Postřehy, svědectví, myšlenky, jež provází moje milované a milující putování zde na zemi s pohledem upřeným na nebe.

Jak mě nepřijali do armády

18. 6. 2015 0:07
Rubrika: myšlenky

Před nedávnem jsem prošla testy uchazečů do armády, tedy jen těmi psychologickými. Nepřijali mě. A jsem na to patričně hrdá! Přiznám se, že mám tak trochu slabost pro urostlé vojáky a vždy jsem je určitým způsobem obdivovala. S dospělostí se mi ale stále víc nabourávají některé mé romantické představy. Tentokrát to schytali vojáci. 

Jasně, jsou to tvrdí chlapi. Jsou to vůbec chlapi a v dnešní přespříliš feminní společnosti prahneme po každém náznaku mužnosti. Ale jsou to taky tak tvrdí hoši, že si nedovolí nic cítit a to že zabijí člověka (nebo dokonce více lidí), je "prostě jejich práce". Neříkám, že by chlapi měli být nějaké "cíti", ale! Která žena by chtěla muže, který by ji sice ochránil, ale neprojevil by jí lásku? Muže, který by opustil svou rodinu, protože jede na misi? Udělá tohle milující muž?

A co terpve žena? Já sama jsem o této kariéře neuvažovala ani minutu (pokud nepočítám mou nedávnou fascinaci tankem, ale to byla chvilková slabost;)). Pochopím, proč to do armády táhne muže, můžou tam nějak využít svoji sílu pro (snad) dobro druhých. Co ale ženy?

                                                     

Tahle fotka proletěla internet. Viděla jsem ji už víckrát a na první pohled ano, je to pěkný moment projevu rodičovské lásky. Ale! Co je to za lásku, která opustí své milované dítě, aby jela na vojenskou misi, ze které se ani nemusí vrátit. To není žena, která by žila své ženství. Jsem hrdá na to, že mě nevzali do armády, že řekli, že se na to osobnostně nehodím. Jsem totiž ráda ženou. Ráda prožívám vztahy a emoce. Ráda si dělám starost o druhé a není mi lhostejné, co se děje ve mně, ani v lidech okolo. Jsem ráda ženou. A to se v tomto světě naštěstí ještě pořád s krutostí válek a násilím neslučuje. 

Buďme rády ženami, protože když ne my, tak kdo jiný?

Zobrazeno 2206×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková