Postřehy, svědectví, myšlenky, jež provází moje milované a milující putování zde na zemi s pohledem upřeným na nebe.

Když přichází Duch svatý

27. 5. 2015 22:29
Rubrika: myšlenky

 

Letnice - dlouho očekávané, vytěšešné a vymodlené. Letos obzvlášť. Jela jsem je strávit na jedno mé speciálně zamilované místo. Potřebovala jsem je, fakt moc. Byla jsem přepracovaná, nevyspaná, měla jsem zablokované záda a náladu pod psa. Těšila jsem se na odpočinek, duchovní načerpání, na Duch sv., Utěšitele, Přítele, Lásku, Radost, Pokoj. Tolik jsem Jej potřebovala!

A ouva. Nic z toho se nekonalo. Jednak bylo potřeba pomoct s programem, takže žádné lehárko a užívání si, a jednak, i přes velká očekávání a intenzivní modlitby, ten Duch jakoby nepřicházel. Čím to jenom je? Neměla jsem ani pokoj, ani špetku radosti a už vůbec žádnou lásku v srdci pro druhé lidi. Ale no tak, Bože! To mě necháš ve štychu? To seš milující Otec?? No, nechal. Nechal mě čekat. 

V neděli večer sama v prázdném bytě, mnohem vyčerpanější než před začátkem víkendu, vyřizuju všechny maily, co se nahromadily za ty dva dny (a kolik se toho událo ve světě!). A pak, na pokraji všeho, za hranicí svých možností a sil, v totální rezignaci, se začnu modlit docela obyčejně, žádný modlitby, fráze ani nic podobného. Prostě to Bohu všecko povídám jako svýmu nejlepšímu příteli. "Je to fakt na pytel. Jsem na dně. Je toho na mě moc. Strašně mě mrzí, že mi nefungují některé vztahy, i když se tolik snažím. Mrzí mě, že nedokážu hodit za hlavu křivdu a nesmutnit už nad promarněným časem a zmařeným vztahem. Připadá mi to všechno nefér. Cítím se slabá a vím, že už s tím nic nezmůžu. Já ne." 

A pak! Tiše. Lehce. Něžně. Byl tu. Žádný vichr se nekonal. Žádné ohnivé jazyky. Ani hukot. Dokonce jsem ani nedostala žádnou mega velkou radost, všenaplňující pokoj nebo lásku do srdce. Jen jsem úplně zlehka vnímala Jeho přítomnost. 

Duch sv. může být jako hurikán, zpřevrhat stoly v našich chrámech postavených na písku, může rozmetat celý náš život a může nám dát nadpřirozenou sílu a nekonečnou lásku k lidem. Ano, to může. Ale dost často používá úplně jiných, přirozených prostředků. Třeba zaseje takové malinkaté semínko do srdce a z toho semínka může časem vyrůst velká láska a radost a jednou může naše srdce zaplnit tím krásným Božím pokojem a vědomím, že vše je v Jeho rukou. Boží Duch je vynalézavý. A taky nám důvěřuje - proto zasazuje semínko - zalévat a okopávat jej už musíme sami.

Zobrazeno 902×

Komentáře

Papo

"Hospodin řekl: „Vyjdi a postav se na hoře před Hospodinem.“ A hle, Hospodin se tudy ubírá. Před Hospodinem veliký a silný vítr rozervávající hory a tříštící skály, ale Hospodin v tom větru nebyl. Po větru zemětřesení, ale Hospodin v tom zemětřesení nebyl. Po zemětřesení oheň, ale Hospodin ani v tom ohni nebyl. Po ohni hlas tichý, jemný. " 1Kr 19:11-12

emco

Duch svatý je prostě borec! :) Já si to taky o letnicích uvědomila :)

Zobrazit 2 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková