Postřehy, svědectví, myšlenky, jež provází moje milované a milující putování zde na zemi s pohledem upřeným na nebe.

Výzva

27. 12. 2014 14:11
Rubrika: myšlenky

 

Výzva, k jejímuž napsání mě inspirovalo Arcidiecézní Fórum mládeže 2014 v Kroměříži na téma Rodina.

 

Nehledejme jen povrchnost, pojďme do hloubky, nebojme se jí. Mládí oživuje, inovuje, obnovuje, žene kupředu, žene také ke kořenům a do hlubin. Cítím, že je potřeba uchovat si na jedné straně živého, nového ducha, abychom byli pozváním pro lidi kolem znovu se zamyslet, kráčet ke kořenům, sestupovat do hlubin, hledat odpovědi, hledat Boží pravdu a Jeho záměry s Církví. Na druhé straně je ale potřeba brát druhé, zvláště starší a zkušenější a kněze jako sobě rovné. Respektovat je stejnou mírou, jakou míru respektu požadujeme my od nich.

Bůh nás volá k jednotě v našich rodinách a k jednotě s Církví. Usilujme o jednotu s papežem, se svým biskupem a knězem. Hledejme, ptejme se, snažme se o respekt k autoritám Církve. Prosme Boha, aby nám dal vidět a poznat a milovat. Aby naši rodiče, náš kněz, biskup i papež pro nás mohli být skutečným povzbuzením i oporou. Máme velký poklad v autoritách Církve. Bůh nás učí, že je třeba poslušnosti. Není lehké ji mít a vyjadřovat vůči vlastním rodičům natož vůči církevním autoritám. Prosme však Boha, On nás v tom povede a ukáže nám svůj plán a ukáže se nám v těchto lidech. Až uvidíme Boha ve svém knězi, biskupovi, papežovi, pak nebudeme mít problém s respektem a poslušností. Prosme Boha, ať se nám skrze ně ukáže.

Když kritizujeme, podívejme se nejprve sami na sebe a na svůj život. A pokud i přesto chceme kritizovat, dělejme to s láskou k tomu druhému. Když chceme někoho nebo něco hodnotit, zeptejme se napřed sami sebe – mám toho člověka rád? Pokud ano, řekněme mu to. Pokud ne, prosme Boha, ať nám dá lásku k tomu člověku a až potom za ním běžme a řekněme, co máme na srdci.

Žijme víru způsobem, který je nám nejbližší, ale nezapomínejme na respekt k dalším způsobům prožívání a taktéž i těmto jiným způsobům dávejme ve svém duchovním životě prostor. Základem je Eucharistie, na ní je třeba stavět vše. Máš rád chvály? Chval Boha takto. Je ti blízká četba Písma? I to je způsob. Ale Eucharistie je stále na prvním místě. Pokud není a pokud stavíme na pomyslný vrchol jiný způsob modlitby a uctívání, jděme za Bohem Mu to vyznat a prosit, ať nás vede a ukazuje nám pravdu. Jenom Ježíš je Cesta, Pravda a Život. Jenom Ježíš – Eucharistie – je správnou cestou pro naše kroky, v Něm jediném je zjevená Boží Pravda a On nás posiluje a živí. Jděme za Ním. Stavějme Eucharistii do středu svého života. Ale nevzdávejme se i jiných způsobů, jak být s Bohem. Rozvíjejme cokoli, co nás přivádí k Bohu, cokoli, v čem se nás Bůh dotýká.

Každý je jedinečný. S každým má Bůh jedinečný vztah. Každý člověk dostal také jedinečné dary od Boha. Bůh se tě dotýká a mluví k tobě neopakovatelným způsobem. K nikomu jinému nemluví stejně. Jen ty ho můžeš pochopit v tom, jak se ti zjevuje. Buď pozorný a hledej Boží stopy ve svém životě. Poslouchej Jeho hlas k tobě.

Zobrazeno 866×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková